Článek:

Rozhovor s PeadDr. Vladimírem Bittnerem

V minulém rozhovoru jsme se seznámili s Mgr. Janou Skřížovskou, profesně nejmladší učitelkou našeho gymnázia. Nyní se podíváme do soukromí pana Vladimíra Bittnera, kterého jistě všichni znáte.

Prý pocházíte ze Slovenska, jak jste se dostal do Bohumína?

Pocházím z Vysokých Tater, a je tomu už 41 roků. Tehdy bylo ještě Československo. Manželka pochází z Ostravy a já se k ní přistěhoval. Tehdy se učitelé rozdělovali do škol podle umístěnek. Bydlel jsem tehdy s ní v Ostravě - Porubě. Já měl tři možnosti: Bohumín, Orlová nebo Havířov. Skončil jsem v Bohumíně, byl tu předtím tělocvikář, a ten umřel. Za těchto smutných okolností jsem na jeho místo nastoupil já.

Jak jste se dostal k učení?

 Za to může můj kantor na gymnáziu, který byl mým vzorem a motivoval mně. A proč zeměpis a tělocvik? Cvičení mně vždycky bavilo, stejně jako zeměpis. Je pravda, že jsem uvažoval i o škole zahraničního obchodu, ale nakonec vyhrál zeměpis. Byl to ten typ předmětu, kdy jsem se nemusel učit a pamatoval si hodně věcí z hodin.

Měl jste někdy chuť změnit místo?

 Tak jasně v průběhu doby nějaké výkyvy byly, ale já nakonec zůstal věrný své škole.

A úplně opustit profesi profesora?

Tak to rozhodně ne! Na konci školního roku má každý kantor svých žáků plné kecky, ale nakonec po dvou měsících prázdnin se na ně stejně těším a do školy se rád vracím.

Změnili se žáci?

Ne, každý si musí prolézt tou pubertou. Doba se změnila, ale žáci jsou v podstatě stejní. Jediné co mě mrzí je, že ztrácejí všeobecný přehled ve všech sférách. To co jsem mohl učit před 30 lety, už dneska nejde. Jak v zeměpise, tak hlavně v tělocviku. Některé gymnastické náčiní jsme museli už dávno vyhodit. Studenti by to prostě nezvládli. Někdy se až bojím, abychom časem nedopadli jako třeba v Americe, kde jsou veřejné školy na nižší úrovní než soukromé. Poslední dobou je u nás navíc studentů málo, což je mi líto. Proto říkám všem: Přijďte k nám na gymnázium, zvláště to víceleté je o dost lepší než "základky".

 Jaké jsou vaše končíky kromě Zeměpisu?

Tak zaměpis, to je vyloženě pracovní vztah. Mám rád cestování a hory, přírodu.

 Vy jste toho procestoval hodně, že?

Například výlet na Kilimandžáro... Ano, kromě toho jsem ale podnikl hodně dalších věcí. Rád cestuji a dívám se na krajinu za jízdy. Zatímco mnoho lidí a studentů třeba v autobuse nebo ve vlaku spí, já se dívám z okna. Proto mě naštvali, když jsem jel vlakem do Ruska. Kolem trati byly samé stromy, aby nebylo vidět ven, a tak jsem se nudil. Rád se pohybuji po různých místech, kde mě nidko nezná. Třeba když jsme byli jako studenti v Damašku, odpojil jsem se od skupiny a procházel okolí sám.

 Jste na nějakou ze svých cest vyloženě hrdý?

Tak na všechny cesty jsem hrdý, pokud mluvíme o těch vrcholových, to jo. Něco je lehčí, něco těžší, někdy máte smůlu, jindy štěstí. Třeba když jsme šli na Kilimandžáro, tak týden předtím bylo hezky, a při našem výstupu ohromně mrzlo, sněžilo, když jsem šel ale dolů, ohromně pálilo slunce.

Chystáte se ještě někam vypravit?

Jasně. Problémem jsou peníze. Zájezdy jsou strašně drahé. Chtěl bych se podívat hlavně na jižní polokouli, třeba do Antarktidy. A problémem s rostoucím věkem bude i zdraví.

Budete na naší škole i příští školní rok?

To nezáleží na mě, ale na ředitelství školy. Jestli mě budou potřebovat, klidně do toho půjdu znova, když ne, tak budu muset bohužel zůstat doma. Teď už jsem v podstatě pracující důchodce.

Chtěl byste žákům vzkázat nějaké posleství?

To, že musí studovat zjistí většina studentů až po opuštění školy. Téměř každý narazí hlavou do zdi, ale probere se a začne znova. Někdo dříve, někdo později. Znám lidi, kteří na školu kašlali, ovšem potom se vzpamatovali a jsou úspěšní doktoři, inženýři, atp. Jsou tu ovšem i takoví, kteří se nepoučí a v životě nikam nedojdou.

 Díky za rozhovor a doufám, že se vám podaří ještě někam se podívat.

Taky díky. Doufám, že mi to zdravotně vyjde, jsem po operaci kolena. Trochu jsem to přehnal s posilováním a cvičením a i na to jsem pak doplatil. Nic se prostě nemá přehánět.

Díky ještě jednou.

Samir
Nejnovější články autora
Báječný den  -  Zajímavosti [06.04.10]
Facebook hloupější?  -  To, co se nám honí hlavou... [08.02.10]
Něco málo o jablku  -  Zajímavosti [13.01.10]
SuperStará soutěž?  -  Co studenty baví [19.11.09]
Rozhovor s PeadDr. Vladimírem Bittnerem  -  Interview s profesorem [18.10.09]

Komentáře k článku

[12.04.10]

jeho věrný žák
pana profesora Bittnera mám velmi ráda je to můj nejoblibenější učitel a velmi dobře vysvětluje i písemky dělá celkem dobré! Píše sice hrozně,ale jinak ho mám fakt ráda!

[04.11.09]

Odchovanec ustavu
Skvely rozhovor. Diky za nej. Docela by mne zajimalo do ktere skupiny jsem patril ja. ;-) Kazdopadne vrele zdravim pana Bittnera!

Přidej komentář

povinné položky jsou označeny *

*jméno:

*text:

*odpověz na otázku:

Ve kterém městě se nachází naše gymnázium? (bez interpunkce, pouze malá písmena)