Článek:

Seriál Přátelé

Jsme v rubrice Co studenty baví, takže- Co baví mě? No, celkem hodně věcí. Poslední dobou si ale o všedních odpoledních, zmožená školou a obědem ve školní jídelně (dvanáct let vás přiměje zvyknout si na hodně, ovšem zelný list pořád nedávám), nejvíc užívám lehnout si na gauč, pustit ten správný program, usínat, usínat a spát. A ten správný program? Seriál Přátelé. Myslím, že za něj není třeba usilovně agitovat. Všichni znají šestici hlavních hrdinů, mladých lidí, kteří si v kalifornských studiích, vytvářejících iluzi New Yorku, povídají, pijou kafe a stárnou. Ale stejně, aspoň krátké představení:

 Phoebe- potrhlá vegetariánka s nelehkým osudem, která jako nadějná folková písničkářka upoutá procítěným zpěvem a originálními texty,
 Rachel- od první chvíle jasná Rossova láska, byla  rozmazlený fracek, ale dokázala se osamostatnit, zajímá se o módu a je to tak trochu drbna
 Monica- chorobně pořádkumilovná a soutěživá šéfkuchařka, v dětství byla hodně tlustá
 Ross- fascinovaný paleontologií a Rachel, má syna Bena a v průběhu seriálu se stihne třikrát oženit a třikrát rozvést
 Joey- původem Ital, kterému to občas myslí trochu pomaleji, je to herec, jeho hlavní záliby jsou ženy a jídlo
 Chandler- víceméně outsider, nikdo z Přátel vlastně pořádně neví, co obnáší jeho práce, jestli je levák nebo pravák… jeho rodiče se rozvedli, když byl ještě malé dítě, a to ho dost poznamenalo, má strach ze závazků

 Já znám většinu dílů skoro nazpaměť (rozesmívá mě už název epizody, protože vím, co přijde). A tak teda upozorňuju na zatím nepříliš rozšířené povědomí o Přátelích- jejich uspávací a uklidňující schopnost. V čem tkví kouzlo úspěchu? Známý děj, hezcí herci, pro odpolední spaní ideální délka, příjemné hlasy dabérů. A tohle všechno dohromady mě hezky uspí, tak akorát na dvacet minut (protože se těsně před koncem vždycky záhadně vzbudím, čím to je, to jsem ještě nevysledovala), a tím pádem umožní načerpat dost sil na to, abych zvládala a i se svou cholerickou povahou přestála stereotypní otázky rodičů, navrátivších se z práce, „Co bylo ve škole?“ a jestli jsem tam vůbec byla, když teda odpovídám, že nic, a abych mohla svůj večerní program protáhnout až do noci a jako standardní teenager třeba sedět u ICQ, nebo se učit, protože dokud se půlnoc neblíží, tak mě k tomu nic nedonutí, snažit se přečíst Jiráskovu Filozofskou historii (jeho nejtenčí knížka), když mě popadne, že maturita jednou přijde, a já to budu muset asi fakt někdy zvládnout, tak bych měla začít nejlíp už teď (i když na tenhle účel jsou bohužel i Přátelé krátcí) anebo si jen tak zčistajasna v pozdních večerních hodinách zkoušet vybrané kusy svého oblečení (někdy prostě mám takové nutkání).
 Takže závěr? Mít doma nahráno, stáhnuto nebo regulérně koupeno aspoň něco z deseti řad, chcete-li to přesněji tak- já jsem to počítala :) - z dvě stě třiceti osmi epizod, se vyplatí. V mém případě je jedinou nevýhodou, že po takovém odpočinutí zanechá náš poněkud drsný potah gauče vskutku jedinečný obtisk na mém obličeji.
 Ať už je zažraně sledujete nebo jen relaxujete, Přátelé stojí za to.

Barča
Nejnovější články autora
Pływadło 2008  -  Co se děje ve škole [14.06.08]
Den dětí  -  To, co se nám honí hlavou... [02.06.08]
Zajímavost z tisku :-)  -  Zajímavosti [21.04.08]
Soutěž Frankofonie  -  Co se děje ve škole [17.03.08]
Co všechno se dá slavit  -  Zajímavosti [15.03.08]

Komentáře k článku

k článku nebyl doposud napsán žádný komentář

Přidej komentář

povinné položky jsou označeny *

*jméno:

*text:

*odpověz na otázku:

Ve kterém městě se nachází naše gymnázium? (bez interpunkce, pouze malá písmena)