Článek:

Pływadło 2008

Domnívám se, že pod názvem Pływadło 2008 se Vám moc mouder nevybaví, a proto upřesňuju že se jedná o mezinárodní (což znamená česko-polskou :) akci sjíždění řeky Odry. Protože ve škole ještě pořád máme profesory, kterým nejde jen o to, abychom se v průběhu své školní docházky co se patří naučili, ale abychom se taky bavili (v tomto případě mám na mysli pana profesora Palku, který přišel s nabídkou připojit se), mohli jsme se i my, deset studentů gymplu, účastnit v pátek 13. června třetího ročníku téhle akce. (Abyste věděli úplně všechno, naše gymplácká flotila reprezentovala ve slušivých, leč v rámci vší bezpečnosti pod záchrannými vestami ukrytých, dresech naší školy :)
Ostrému startu ovšem musel předcházet nácvik vodáckých dovedností. Ten se uskutečnil na klidných vodách Kališoku. Zcela bezproblémově. Ovšem až na to, že jsem si skoro utrhla ruce, když jsem ke břehu nesla (upouštím od svého původního záměru vykreslit se jen a pouze v pozitivním světle jako velice šikovná dívčina a rovnou přiznávám, že jsem ji nenesla sama) neskutečně těžkou kánoi (teda, vypadá to takhle napsáno divně, ale word se s touhle variantou zdá býti spokojen), zatímco mě míjeli čtyřbojářští spolužáci smějící se mému snažení. Posléze jsme byli pozváni k panu Palkovi domů na čaj (a buchtu) (a třešně), kde jsme se také na mapě detailně seznámili s celou trasou :).
Nastává den D. Jelikož jsme mládež statečná, prodloužili jsme si cestu a jízdu započali na Ostravici u ostravské radnice (oficiální začátek byl ve Starém Bohumíně na Odře). Nejenže se teď můžeme chlubit náročnějším výkonem, ale můžeme Vám také podat zaručenou zprávu o čistotě řeky Odry- v porovnání s Ostravicí je to fakt hnus.

A tak jsme se plavili dál a dál, počasí se i navzdory nepříznivé předpovědi vydařilo, což je třeba považovat za zásluhu pana Palky, protože, jak nám řekl, modlil se za něj v noci tak, až ho bolela kolena. Teplo nejvíc ocenila nejmenovaná posádka, která najela na klacek zákeřně se ukrývající pod vodou (tak to teda aspoň tvrdí oni) a udělali se (v tom nehledejte žádné dvojsmysly, to prosím ve vodáckém slovníku znamená vyklopit se). Pokud byste měli zájem zjistit identitu inkriminovaných plaváčků, podívejte se na TIK. Celá nehoda a následující záchranná akce odehrála se totiž pod Antošovickou lávkou, kde právě v tu chvíli prozřetelně sídlil kameraman.
Na velkolepé zahájení do Starého Bohumína jsme přijeli pozdě, přesto nám ale z mostů mávaly děti a tamní obyvatelé. Provoz se zahustil a skrze meandry jsme naschengensko bez občanky dopluli až do Polska. Pod mostem v Olze jsme byli pohoštěni poněkud pochybně vypadající, ale dobře chutnající polívkou.

A pak už nás čekalo posledních šest kilometrů k cíli- mostu v Krzyzanowicích. Žádné další zajímavé historky se neudály, teda kromě toho, že můj zadák při závěrečném „parkování“ vystoupil v domnění, že dno je blízko (ono toho v Odře vidět fakt moc není), do vody po krk hluboké, protože dno blízko prostě nebylo.
Mužové mokří i suší upevnili lodě na dorazivší velké bílé auto (jako neznalá žena jsem se příslušníka opačného pohlaví radši zeptala, zda-li to byla dodávka, a bylo mi odpovězeno, že název velké bílé auto to jistí), my holky jsme se dívaly, jak jim to jde pěkně od ruky. Pak si nás tatínkové, kamarádi a velké bílé auto přivezli domů.
Nuže, závěrečné shrnutí? Musím říct, že tahle akce byla opravdu moc povedená a panu Palkovi patří velký dík, že nás do ní zapojil. A na příští rok doporučuju i Vám ;-)

(o své fotky se s Vámi podělila Helena Uhrová)