Článek:

Je tady školní rok 08/09

Tak a je to tady! Dva měsíce prázdnin jsou nenávratně pryč a my můžeme přivítat školní rok 2008-2009. Dále taky můžeme přivítat primany a prváky, kteří se první dva týdny (spolu se mnou) budou po škole motat a do všech narážet. Pak vítáme maturanty (opět spolu se mnou), které čeká těžký rok a který určitě zvládnou (snad taky spolu se mnou). No a nesmíme zapomenout na uvítání profesorů, studentů ostatních ročníků, školníka Ludvíka, paní bufeťačky atd...

Když píšu tyhle řádky je sobota 21:48 a tak nějak si promítám celé své prázdniny, a to pěkně od začátku.
Můžu začít u toho, jak jsem si první týden v červnu sepsala úkoly, které během prázdnin musím a chci udělat. Mohli jste tam najít i takové úkoly, které mají spojitost se školou. Tak například: roztřídit knížky na nepotřebné a potřebné, připravit se na maturitní předměty nebo napsat pár článků na COMMUNITY. Ovšem že jsem nechtěla celé léto trávit nad přípravou do školy. Našlo by se tam i zhubnout a přitom si odvyknout od McDo, koupit si poličku nad postel, vyhodit v pokoji všechny nepotřebné věci, které se tam drží jen z nostalgie, apod.

Ten lísteček se sepsanými úkoly jsem našla asi minulý týden a jediné, co jsem mohla ještě udělat, bylo sprá

sknout nad ním ruce a politovat se, protože je to rok co rok to samé (teda loni jsem ten papírek úplně ztratila, takže jsem si mohla alespoň říci „jak jsem to mohla splnit, když jsem nevěděla co?“, i když uvažuji-li nad tím, byla to dost chabá výmluva). Zkrátka opět jsem celé prázdniny proflákala a proležela. Na druhou stanu o tom to léto má tak trochu být.

Já osobně jsem si léto užila výborně, můžu se pochlubit tím, že jsem si opravdu pojezdila, hodně poznala (třeba v Chorvatsku jsem přišla na to, že největší lež léta je „Neboj, to zhnědne.“) a zažila jsem tak 2 měsíce té pravé letní legrace, kde korunkou bylo mých 18 let.
Doufám, že i Vy jste se měli superně a do toho dalšího studijního roku jdete dobře naladění a odpočinutí (v to doufám hlavně u profesorů :D ). Snad Vám prostě nechybí elán a chuť zase o něco málo vytáhnout vysvědčení a cíle, jako například konečně pokořit algebru. Myslím si, že se přece jenom do té školy těšíme a možná mnohem více než si připouštíme. Pak už tam najednou sedíme a chvilku nám vůbec nedochází, že už je to tady. Není to tam totiž nejhorší.
Já osobně si to uvědomím až během této typické situace: Sedím v lavici a mám ještě plné pouzdro fixek, propisek a tužek a najednou se ke mně otočí ze předu Kamil a řekne „Hej Baruš, nemáš náhodou tužku navíc?“ To si teprve řeknu: „Škola je tady!“