Článek:

USA staví “Bará(c)k“ na nových ideálech

Jeden kamarád mi kdysi řekl, že chybí už jen dvě věci ke konci světa. Aby se v Americe stal prezidentem černoch a v České republice, aby tuto reprezentativní funkci vykonávala žena. Na toto téma jsme se onehda hojně nasmáli. 5.listopadu brzy ráno nás však úsměv přešel. Barack to dokázal. Se svým jednoduchým mottem „Můžeme se změnit“ (možno interpretovat vícero způsoby, ale podstata zůstane stejná), pobláznil davy a s image téměř rockové hvězdy dokráčel na americké poměry k drtivému volebnímu vítězství. Nechci se zabývat statistikami, ostatně na internetu můžete trávit hodiny jen tím, že si budete projíždět články analyzující statistiky, příčiny a důsledky famózního triumfu muže s „klasickým americkým jménem“ Barack Hussein Obama. Chtěl bych jen krátce reagovat na tuto, ať už si to chcete připustit nebo ne, podstatnou událost v moderní historii, a to nejen politiky.
Barack Obama je černoch, to všichni víme. Jak už ale kdysi pravil Dr.House, respektive jeden ze scénáristů seriálu: „Bílý dům se nejmenuje jen podle své barvy.“ Tím bych samozřejmě nechtěl nikterak rozvířit spekulace ohledně jakékoli rasové zaujatosti ze strany mé osoby. Ba naopak, i mě tento čokoládový pán uhranul. Základní otázkou je, když už si Američané zvolili černého prezidenta (ještě před 50 lety nesměli ani jezdit stejnými autobusy jako bílí), co můžeme od světa očekávat do budoucnosti. A hlavně, co můžeme čekat od 47 letého nástupce nevalně proslulého George W. Bushe. On sám tvrdí, že změnu. Změnu v čem?

Američané mají rádi hamburgery, koblihy, svobodu, Michaela Phelpse a baseball. O tom není pochyb. Ale mnohem více než toto všechno mají rádi své peníze. A současná ekonomická krize jim proto značně narušuje spaní. Pokud bude tedy Obama chtít naplnit své honosné předvolební sliby a bude-li chtít proměnit svou neskutečnou masovou popularitu ve skutečné výsledky, jeho hlavním zájmem bude stabilizace mírně řečeno rozházené americké ekonomiky. Co však jeho zvolení znamená pro nás, Evropany? On sám tvrdí, že změnu. Budu se tedy opakovat. Změnu v čem? Změnu ve vztazích s Evropou. Není veřejným tajemstvím, že George Bush je mezi širokou veřejností oblíbený jako noční šichta na Silvestra (doporučuji některá antibushovská videa na youtube). Nemohu se tedy zbavit dojmu, že stejně jako v posledních volbách do krajských zastupitelstev lidé v notné části volili spíše proti ODS než pro ČSSD, Američané uvítali šanci zbavit se Bushe v jakémsi lidovém referendu a Barack pro ně byl optimální volbou. V USA si získal neskutečnou podporu u lidí, kteří by demokraty nevolili ani s pistolí u hlavy, a to i ve státech, kde desetiletí dominovali republikáni. Moc se mi líbil příběh o 106 leté paní z Atlanty, která, jak sám Barack nadšeně vyprávěl ve svém prvním povolebním projevu, zažila obě světové války, hospodářskou krizi, Watergate i Ronalda Reagana a v roce 2008 vystála frontu, aby mohla zmáčknout tlačítko a podpořit svého oblíbence. Ano, takový je Barack frajer. Ale zpátky k jeho vztahům k Evropě, po Bushově „Vlítnem na ně“ politice došlo ke značnému ochlazení americkoevropských vztahů. Barack je tedy novou nadějí. Slibuje moudřejší zacházení s enormní vojenskou silou USA a vstřícnější kooperaci s EU. Což je pro nás jedině dobře. I přes to mne však poněkud zaskočily až fanaticky nadšenecké reakce z celého světa. Tak například v Keni, kde Baracka hrdě prohlašují za svého syna a jeho babička patří mezi největší celebrity, se jen za první den po Obamově zvolení narodilo 6 Baracků a 8 Michelle (Obamova manželka). Moc hezké, Keňané pravděpodobně plánují vybudovat školní třídy složené ze samých Baracků. V Paříži se odpalovaly ohňostroje, Londýn byl rovněž na nohou, dokonce i Íránci měli radost (ta je dost možná brzy přejde), jeden z mála států, který zareagoval chladně a neopomněl dodat kritiku americké politiky okořeněnou o jejich oblíbený radar, byli věčně nazlobení Rusové, ale není se čemu divit, začíná jim zima a usměvavých miliardářů ubylo.

Nejsem hoden analyzovat politické příčiny Obamova vítězství, v tisku se dočtete nesčetných hypotéz mnohem fundovanějších osob, rád bych se jen pozastavil nad jakousi image kampaně Obamova protivníka, Johna McCainea.Válečný veterán, jenž má zkušenosti s mezinárodní politikou. Celou dobu však vedl poměrně negativní kampaň, ve které Obamu označoval za zkorumpovaného levicového extremistu, což mu rozhodně nepřidalo. Sami Američané se však ostře navážejí do jeho kandidátky na viceprezidentku Sarah Palinové. O této ženě už toho bylo napsáno a napovídáno mnoho, mě však udivila její, až do očí bijící neznalost zahraniční politiky. Žena, která v telefonu nerozpozná francouzského prezidenta od kanadského komika, který jí tvrdí, že ji miluje a už se těší, až spolu půjdou na lov, se mi prostě na post viceprezidentky USA nehodí a to není ojedinělý případ, kdy zcela selhala. Značně kontroverzně se rovněž vyjádřila k tématu ruské invaze do Gruzie a k tzv.Bushově doktríně, která tvrdí, že USA má právo vojensky zasáhnout proti zemím, které ohrožují demokracii, o které vůbec nevěděla, že existuje a co znamená a jen díky taktu novináře, který s ní v tu chvíli dělal interview, si neutrhla celosvětovou ostudu.
Barack Obama je muž s velkolepou image a obrovským charizmatem a zcela jistě se stane jednou z ústředních postav světové politické scény. Mnozí jej přirovnávají k J.F.Kennedymu či Teddymu Rooseveltovi, kterého jeden můj oblíbený autor nazval mužem s „velkým mozkem a skvělým autorem velkolepých projevů“. Barack je na tom podobně, srdceryvné projevy jihnoucí americké duše pronášené s tolik potřebným hollywoodským patosem a fešný vzhled z něj dělají prostě a jednoduše osobnost a celý afroamerický národ je na něj hrdý. Lidé po jeho zvolení plakali, dokonce i bývalý ministr zahraničí Colin Powell a jeho nástupkyně Condoleeza Riceová (před Obamou historicky nejvýše postavení afroameričané v americké vládě) byli dojati k slzám a Martin Luther King by byl určitě také plakal. Jak dlouho bude trvat, než se Obamu pokusí někdo zavraždit není otázka, která by měla odpověď, každopádně se mu už podařilo své důležité předchůdce, již zmiňovaného M.L.Kinga a Malcolma X, předčit, neboť čtyřicítky se už dožil.

Svět se mění a my s ním. Stejně se mění názory od člověka k člověku, své názory tedy nikomu nevnucuji a pokud se vám nelíbí, nemusí. Máme přece demokracii, jejíž nejkrásnějším důkazem je to, že černý muž bude vládnout Bílému domu. Ať už Barack své sliby naplní, či ne, stejně neovlivníme, radujme se tedy s ním a jeho krásnou rodinou, dokud ještě (ne)máme z čeho.

autor: KamP datum: 08.11.08 komentářů: 2 přečteno: 3091x

KamP
KamP
Nejnovější články autora
USA staví “Bará(c)k“ na nových ideálech - To, co se nám honí hlavou... [08.11.08]

Komentáře k článku

[15.12.08]

Nikol S.:o)
Jeden z mála států, který zareagoval chladně a neopomněl dodat kritiku americké politiky okořeněnou o jejich oblíbený radar, byli věčně nazlobení Rusové, ale není se čemu divit, začíná jim zima a usměvavých miliardářů ubylo. ...to jsem málem spadla ze židle... Fakt paráda