Článek:

Revize jízdenek

Wow, je to tady! Konečně se i my, žáci a studenti spadající pod ochranná křídla Karviné, můžeme vysmát Ostravákům. Nadešel totiž náš čas. Ano, myslím tím jarní prázdniny, které si Ostrava užívala týden před námi.
Vím, můžete namítat proč píšu o pomalu, ale jistě se blížícím konci prázdnin. Vysvětlím…
Totiž tyto první tři řádky měly symbolizovat jakýsi úvod k oné příhodě, která se stala právě během tohoto volna. Doufám, že následující story poslouží jako varování, pak tedy aspoň vy (když už ne já) se vyhnete této prekérní situaci. Tak tedy.

Byl pátek, všichni ve třídě s nedočkavým výrazem ve tváři trpěli v lavicích a bezmyšlenkovitě naslouchali výkladům profesorů. Co bylo to očekávání měnící jejich až doposud "normální" výraz? PRÁZDNINY. Konečně trocha volna…
Jakmile zazvonil zvonek, studenti se rozprchli do "světa", jakoby si nazuli sedmimílové boty…
Uplynul parádní (aspoň pro mě) víkend, ale úderem pondělka pocit vykoupení ze spárů písemek a zkoušení nějak ochabl.
"Chtělo by to zpestření", písmenkuju na ICQ mé kamarádce a věrnému "parťákovi", kterou s oblibou nazývám Ctiradem :D
Po milionech plánů (mezi nimi se objevilo něco jako jízda na kole nebo squosh…) jsme se nakonec rozhodly pro pohodlnou cestu vlakem a tramvají do Ostravy, přesněji do Futura. No uznejte, byl by to hřích kvůli nějakému kolu propást slevy až 70%, čekající na nás s otevřenou náručí v Orsayi, Reserveru a Terranově :D
Bydlíme v místě, kde do školy chodíme s východem a ze školy se západem slunce, tato místa se odborně nazývají ďury… Proto u nás neexistují vynálezy jako pokladna, která slouží ke koupi jízdenky na vlak, tudíž jsme nuceni si lístek koupit až ve vlaku, což nás velice mrzí, jelikož průvodčí nestíhá obejít všechny cestující. Často se tedy obejde bez našich jízdenek a my vlastně musíme jezdit zadarmo :-((:D)
Přesně tato situace nastala v den naší cesty, jely jsme bez placení. Cestou vlakem probíhala domluva na tom, zda si koupit lístek i do tramvaje, když nám to dneska všechno tak pěkně vychází…
Výsledek byl takový, že se spontánně rozhodneme až na "hlaváku".
Nastal čas volby a my dvě "socky" jsme si koupily jednu jízdenku. Naše úvaha zněla takto:
"Tak víš co, když uvidíme někoho podezřelého, tak to rychle strčíme do toho cvakátka."
"Jo no, ale to by byla velká náhoda, kdyby byl zrovna v naší tramvaji!"
"Osmička", co to má namířeno směrem k Domu energetiky, byla připravena k odjezdu.
Hrdě (ne, vypadaly jsme jak vyděšená malá kuřata) jsme si sedly hned vedle toho
"cvakátka" s hledajícím výrazem, zda tu náááhodou někde není revizor.
Můj zrak se zastavil u pána středních let. Měl černý kabát, černý kufřík a černé brýle, které podtrhovaly už i tak přísný pohled.
"Ježíš, revizor, " vykřikla jsem.
"Take it easy, to by tu už šel," řekla Kaška.
Cesta ubíhala nějak nezvykle pomalu. Užuž jsem začínala mít pocit vítězství nad dopravními podniky, ale kde se vzal, tu se vzal mladý muž. Měl na sobě stylovou mladistvou bundu, rifle a cestujícímu, co seděl hned za námi, řekl:
"Revize jízdenek."
Do prkna, co teď. Ctirad na mě vyvalil oči a mě nenapadlo nic lepšího, než vzít svůj pokrčený lístek a nesmyslně ho strkat do toho debilního, kravského "cvakátka".
Jak si tak zasunuju a vysunuju ten lístek, slyším vedle sebe(když nepočítám smích mé spolujezdící):
"Trochu pozdě, slečno!"
Byli jsme ztracené. Ten bídák si tam vypisoval pokutu a my nemohly nic dělat. Nezachránil nás ani nápad mé kamarádky. Byla to výmluva, že už teda musíme vystoupit. Na to řekl jen:
"Příští zastávečku."
Jeho další slova zněla :
"410Kč"…
Tolik levných a krásných triček, kalhot, korálků, opasků… Škoda mluvit. V té jejich náruči uvízla spousta lidí, avšak kromě nás :-)
Snad jsem vás příběhem o dvou Skrblících natolik varovala, že se ve vaší mysli ani na vteřinu neohřeje myšlenka jet "načerno" !
Na závěr bych zmínila jen takový paradox. Ten černě oděný pán s kufříkem nebyl revizor, byl bohužel na stejném "levelu" a také o 410 Kč lehčí…