Článek:

Jen tak si skočil

,,Já si poskočím, já si vyskočím…a třeba i z letadla!“ Tak tato slova si klidně může prozpěvovat, recitovat, písemně sdělovat (jakým způsobem to udělá, nechejme už na něm) jeden z naší silné sestavy redaktorů community.
skok Schválně neuvádím jeho jméno, protože pan šéfredaktor(:-D – ale pst) si nepřeje být jmenován. Tento postoj vyjadřuje jeho skromnou povahu, jíž vévodí heslo - nestát se za každou cenu středem pozornosti. V tomto případě ovšem má být onen "pan Tajemný" na co hrdý, protože skočit ze 4000m. n. m není jen tak.
Vynecháme organizaci, vznik nápadu a skočíme přímo do velkého dne :-D.
Kdybych tvrdila, že pan Skákač byl v naprostém klidu, bez sebemenší známky strachu, lhala bych. Najednou byl taaakhle malinký a nepomohla ani skutečnost, že by se naskytla možnost pořídit nouzové plíny. Tuto variantu s hrdostí odmítl a majestátně nasedl do vozu mířícího směrem k letišti v Kunovicích.
Během jízdy probíhala mezi mnou a jím poměrně plynulá konverzace možná o více než šesti slovech, jejíž frekvence se snižovala tím více, čím rychleji jsme se blížili na místo činu, kde se to parašutisty jen hemžilo.
Zajímavé bylo pozorovat tyto povolané osoby s adrenalinovým duchem. Pětkrát, šestkrát si hopsnou ze 4000 m. n. m , před skokem do sebe hodí kávu, něco malého a jdou psychicky podporovat třesoucí se pokušitele svých životů…
Našeho pana Odvážného tento tým navlékl do bílé uniformy a naučil ho pokynům, jež mu pomohou přežít. Pak už jen tato smečka bílých odvážlivců odpochodovala heroicky k letadlu (pro lepší vyobrazení situace si představte scénu z Armagedonu), znamenající jen krůček k vytouženému snu přiblížit se aspoň malinko těm "okřídleným" .
Pak už jen viděl nepatrné kostky a tečky a nebýt rozumu, nikdy by se je ani nepokoušel přirovnat k střechám nad hlavou. Vy, jež se můžete chlubit zážitkem z letu, si zajisté vybavujete tu modř, která s přehledem vyhrává v souboji těch nejkrásnějších barev.
Myslím si, že těch dvacet minut stoupání je poměrně krátká doba na oživení střípků modliteb, které v tuto chvíli dělají i zapřísáhlé ateisty věřícími.
Čas vypršel a ten další nadešel. Nadešla chvíle onoho skoku. Nejstrašnější prý bylo skočit do té díry plné bílé pěny. Naštěstí si nesl na svých zádech ochranu v podobě již zmíněného profesionála tandemových seskoků a o pár metrů dál létala druhá spřízněná duše v podobě kameramana a fotografa.
Mnoho zkušených praví, že je to pocit absolutní svobody, vzrušení, nadvlády nad sebou samým.
Hrdina tohoto článku by Vám stoprocentně doporučil zkusit tandem na vlastní kůži, a tak já, aspoň jako posel a zprostředkovatel, říkám, skoč do toho se vším všudy!