Článek:

Paříž trochu jinak

Už i název napovídá, že svou pozornost hodlám zaměřovat na město s neskutečně mnoha možnostmi, které když návštěvníka nezaujme ve dne, mělo by ho dozajista ,,dostat“ v noci.
Představuji vám město nad Seinou- kouzelnou Paříž.
Kdybych dostala úkol nastínit Vám atmosféru této perly mezi městy, jeho splnění by nikdy nedosáhlo sta procent. Prostě a jednoduše to musíte zažít.
Mohu Vám tady popsat milion řádků týkajících se popisu památek, historie…ale já jsem řekla DOST! Žádné nudné informace, tedy jak pro koho nudné. Myslím tím spíše, že nebudu přibližovat to, co si každý stáhne do deseti sekund z internetu.
Kupříkladu kdo by věděl, že Francouzi mají svou Sochu svobody? Já tedy ne.
Z mé neznalosti mě vysvobodil až pohled na tento hmotný symbol svobody, jenž má představovat jakousi odpověď Američanů na francouzský dar (Socha svobody na Liberty island v USA). Při pohledu na tuto pařížskou kopii má nenávist vůči Amíkům vzrostla o několik stupňů, menší sošku už opravdu udělat nemohli…
Tento románský národ je ale velmi vynalézavý. Čištění kanálů je v Paříži jakýmsi rituálem, stačí jen vypustit proud vody, který si to posléze razí ulicemi. Takže když stojíte a najednou se podrážka vašich bot topí ve vodě, víte o co gou:-). V pařížských hotelech by si Češi na své asi nepřišli, jelikož proti kradení ramínek na šaty zde mají velice jednoduché opatření. Zaoblený hák, na kterém ramínko visí, je pevně připevněn ve skříni, a tudíž ramínko bez tohoto háku je nám jen na jednu věc…
Osoby trpící strachem z lidí by se této části světa měli vyhnout, jelikož v Paříži je hlava na hlavě (těch hlav je něco kolem 12 milionů). Většinu těchto obyvatel nenapadne zůstat na snídani v teple svého domova, raději snídají (i v tak časných hodinách) v nespočetných kavárnách a restauracích, kterých má Paříž nejvíce na celém světě.
Takovéto vstávání je teprve nepříjemné v neděli, poněvadž v sobotu Pařížané "paří" až do ranních hodin, což je cca do 7 rána. Míst, kde lze uskutečňovat tyto noční radovánky, je zde přehršel. Když není volno tady, o 2 metry dále jistě bude.
Mezi tyto podniky bych určitě měla zařadit světově nejznámější kabaret Moulin Rouge. Pověstný mlýn se denně roztáčí v 19.00 a já měla to štěstí, že program mého zájezdu zprostředkovává jeho návštěvu. Hned u vchodu nás uvítal muž v červeném smokingu, bouchnul vychlazené šampaňské a estráda mohla začít. Taneční a pěveckou show, prokládanou představením břichomluvce a artistů, předvedli umělci z celého světa, dokonce i s českými "esy". Naneštěstí mě usadili přímo u pódia, takže jsem byla často ,,zpohlavkovaná“ kostýmem (spíše peřím) účinkujících slečen, ovšem stálo to zato. Diváci nakonec ocenili i skvělou scénu, které vévodila velká nádoba plná hadů a kolem nich se točící odvážná tanečnice. Minimum evropského publika nakonec snahu odměnilo bouřlivým potleskem. Proč píši evropského?
Není pro vás určitě žádným překvapením, že šikmooká rasa je všude. Ano, i Červený mlýn se jí neubránil. Více než polovinu diváků tvořili Číňané a Japonci, kteří při i tak odvážných a nebezpečných scénách nehnuli ani brvou a závěr programu odměnili jakýmsi třením dlaní o sebe, což se k potlesku nemůže ani přiblížit.
Těžko slovy vyjádřit magickou atmosféru Montmartru, čtvrtí kdysi opovrhovaných buřičů v čele s Voltairem, s mnoha kouzelnými butiky a kavárničkami nebo luxusní třídy s ještě luxusnějšími obchody, kde se nedaleko tyčí dominanta Paříže (na začátku tolik odpíraná) Eiffelova věž a mnoho dalších monumentů této nádherné metropole…
Říká se home sweet home…na onu frázi jsem při odletu neměla ani pomyšlení, náladu mi ale zvedla skutečná ,,perlička na závěr“:
Jak si tak čekám s kufry na letišti Charlese de Gaulla, o metr přede mnou vykonává tuto činnost také hvězda české pop-music Helena Vondráčková se svým mužem, vracející se z cesty po Americe.
Na tom by nebylo zas až nic tak zvláštního, kdybych si na ruzyňské toaletě nemyla ruce vedle ní. Věřte mi, vůbec nebylo snadné zachovat kamennou tvář a nevykřiknout:
" Hele, Helena!":-)