Článek:

Striptýz v opeře? Proč ne

Kdepak, nešálí vás zrak, nehledejte v nadpise žádnou metaforu či metonymii, dokonce ani žádný hlubší smysl. Nadpis mého článku je zcela pravdivý.
Aha, šlo asi o nějakou modernu, jelikož něco tak lascivního, jako je striptýz v opeře, přec narušuje všechny smysly vnímající vznešeně plynoucí klasickou hudbu.
Souhlasíte? Já ano, ovšem pouze v případě, že se nejedná o Mozarta, naše Sluníčko, jak ho kdysi tak mile infantilně nazývali naši Pražané…
Tedy plod nápadu zhlédnout operu se nezrodil nikde jinde než v mé geniální hlavě (:-D).
Přišlo mi to jako skvělá a neobvyklá možnost dárku k narozeninám mé drahé Mom, která nadšeně souhlasila, dokonce i poté, co byla obeznámena s faktem, že hlavní roli taxikáře do Národního divadla Antonína Dvořáka v Ostravě bude hrát právě ona (berte v potaz, že Ostravu vůbec nezná). Jsou jen dvě varianty, buď je výborná herečka, nebo jí role nepřipadala tak svízelná, protože mi kývla na souhlas i přes existenci této překážky.
Čím rychleji se termín konání představení blížil, tím více jsem se těšila a vlastně zároveň i obávala, zdali se mi žánr tak klasický bude líbit a zdali neusnu. Možná to vyvolal fakt, že zpěvohra měla být jakousi premiérou pro orgány mého zraku. Kvůli skupině mužských čtenářů přeskočím přípravy, vybírání garderoby, malování atd. V tom případě se ocitáme já a mamka na Sýkoráku, kde menší neznalost terénu mě absolutně nerozhodila, ba dokonce i rodičku ne. Řízly jsme to přes centrum a jezdily poměrně krátkou dobu, až se nám do cesty připletla budova Národního…
Po lehké tradiční anglické pochoutce, čaji s mlékem, jsme dobelhaly do divadla.
Několik minut nato sedíme v nejlepší (podle mého) třetí řadě a s napětím čekáme, kdy Cosi Fan Tutte začne…
,, Proboha, celkem trapas jít na pódium v džínách a maskáčích“, říkám si.
Sarkasticky něco prohodím ke své společnici (mamce) a zároveň zjišťuji, že to asi nebude zaměstnanecká četa upravující poslední nedostatky scény…
Jak lze vydedukovat, byli to herci, zvuk barytonů, altů, sopránů a basů toho byl jasným důkazem.
" Mozart no, moderní pojetí, novodobé kostýmy, coby ne ", řekla jsem si a pomohlo mi to překonat další fakt, že v textu, který překládal Jarek Nohavica, je víc vulgarismů a slangu (cituji: ,, Ho***, do pr****, prisambačku, magor…), než jsem byla schopna říci, když mi v jeden den upadly a rozbily se tři talíře i s pokličkou…
Ovšem pří pohledu na odhalující se dámu, jež nám nakonec ukázala své
" hluboké myšlenky "( jak by asi řekl pán z Acetu:-) - viz přednáška Sex, AIDS, vztahy ), jsem přestala chápat. Jak mohli něco takového znehodnotit?
Tady vznikla myšlenka, zda mi návštěva takovýchto představení snad není souzená (viz Moulin Rouge :-D).
Jak jistě víte, první pocity nejsou vždy ty nejlepší a okamžitá reakce už vůbec ne. Vše potřebuje analýzu a potřeboval ji i zážitek z opery:
Mozart byl rebel už od narození, zvláštní, vždy originální, což se projevilo i na Cosi Fan Tutte s námětem milostného příběhu. I v dávné době jeho díla vzbuzovala rozruch a nijak jinak na tom nebyla tato opera, kterou vlastně museli tvůrci přepracovat do nynější doby a poměrů. Pakliže by se tak nestalo, nevím, zda by tu byl nádech Mistrovy tvorby…
Já byla spokojená, nejen protože jsem si to všechno tak krásně zdůvodnila, ale také pro ten konečný výraz nadšení v mém i mamčině obličeji.